No když to víme, jídlem se vybavíme a chodit se dá za keříček
Ještě k tomu “párování” psů. Možná by se pro takový extrémní závod dal použít systém hodnocení smečky/svorky, jak připravují na záží v Bratislavě. Do závodu se hlásí už napárovaní/natrojkovaní psi a nehodnotí se jednotlivec ale ta smečka. Pro organizátora by to bylo jednodušší, protože by neriskoval stížnosti majitelů na špatné napárování. Co si majitelé domluví a přihlásí, to mají. Ale pro rozhodčí by to zase bylo složitější, protože by nemohli bodovat standardně.
Hodnocení majiteli ostatních psů je jistě prima, ale….. nezapomeňte, že každý má s sebou psa svého, o kterého se musí/chce postarat a ne každý bude ochoten nechat psa někde celej den uvázanýho a poskakovat po dráze. Už tak je dost problém, když si maj lidi po sobě natáhnout, což ale úžasně vyřešila Martina natahováním před vlastním během. (Ostatně i tak se našli remcalové, kteří se tomu asi plánovali vyhnout )
Přiznám se, že natahování před během neschvaluji ani v nejmenším, před během by měla být maximální pozornost věnována psovi, vyvenčením, zahřátím, ustrojením, ne ho vrazit někomu do ruky, aby stál a koukal, jak mu natahuji střapec. A vypouštění celé smečky mne taky nijak nenadchlo, protože někteří psi, kteří se znají, se v běhu víc ruší a rozptylují navzájem, než by spolupracovali, a spíš se tím jejich technika lovu a myšlení kazí než vylepšuje.
Přiznám se, že natahování před během neschvaluji ani v nejmenším, před během by měla být maximální pozornost věnována psovi, vyvenčením, zahřátím, ustrojením, ne ho vrazit někomu do ruky, aby stál a koukal, jak mu natahuji střapec. A vypouštění celé smečky mne taky nijak nenadchlo, protože někteří psi, kteří se znají, se v běhu víc ruší a rozptylují navzájem, než by spolupracovali, a spíš se tím jejich technika lovu a myšlení kazí než vylepšuje.
No ale tady jde právě o to aby majitelé “našli” vhodné psy, kteří podle nich budou právě ti praví ke spolupráci a ne k vymýšlení nezbedností. Nejde přece o to pustit psy, kteří se znají.
Přiznám se, že natahování před během neschvaluji ani v nejmenším, před během by měla být maximální pozornost věnována psovi, vyvenčením, zahřátím, ustrojením, ne ho vrazit někomu do ruky, aby stál a koukal, jak mu natahuji střapec. A vypouštění celé smečky mne taky nijak nenadchlo, protože někteří psi, kteří se znají, se v běhu víc ruší a rozptylují navzájem, než by spolupracovali, a spíš se tím jejich technika lovu a myšlení kazí než vylepšuje.
No to je sice hezké, ale pak to na tréninku dopadá tak, že natahuje pár lidí furt dokola a ostatní na to zvysoka ..... Nemluvě o tom, že na závodě pes kolikrát tvrdne dlouhé minuty v sedlišti čekáním na běh, takže o nějakém venčení taky nemůže být řeč, tak v tom případě už je to jedno, jestli čumákuje tam, nebo u dráhy, kterou mu páníček natahuje.
A vypouštění celé smečky mne taky nijak nenadchlo, protože někteří psi, kteří se znají, se v běhu víc ruší a rozptylují navzájem, než by spolupracovali, a spíš se tím jejich technika lovu a myšlení kazí než vylepšuje.
No já nevím. Těch psů zase tolik neběhá, takže třeba ti naši stejně na každém závodě běží s těmi samými. Takže by pro ně toto byla naopak šance zaběhnout zase s někým jiným. Teda když by se do smečky mohla míchat různá plemena. Například Henry v dohledné době nemá žádnou šanci uspět, protože na závodě vždy poběží s Blackym (jiný velký naháč neběhá). No a protože k němu má obrovský respekt, který získal jako štěně v chovatelské stanici, tak se nikdy nezakousne. Vždy z uctivé vzdálenosti pozoruje a nechá Blackyho ulovit. Když běží s kýmkoliv jiným, zákousne. Klidně se proplete vlkodavovi pod nohama, jen aby se dostal ke střapci.
joj, tak vzhledem k tomu, že diskuse se přehoupla od náročnější trati na odlišná plemena a natahování ručně, což je něco, na co se jako rozhodčí ani bývalý organizátor nedokážu dívat s nadhledem, a nechci diskusi zvrhnout v nepřátelskou výměnu názorů, nebudu dál raději přispívat.
-Vidím zásadní rozdíl v tom, jestli dlouhé minuty čekám v sedlišti se svým psem, nebo ho opustím a celou dobu natahování ho stresuji osamělostí nebo v horším případě pohledem na kůži v mé ruce.
- Když posuzuji běh dvou psů jednoho plemene, dokážu ohodnotit, kdo v čem je lepší, už u tří je to někdy náročné. Ale pokud jsou na trati dvě plemena, z nichž každému je vlastní při lovení něco jiného, mám mnohem větší problém posoudit, který byl v rámci svého plemene rychlý, obratný, chytrý, v dobré kondici a víc natěšený.
- při natahování ručně majitelé bloudící po trati a hledající kladky zdržují závod víc než cokoliv jiného, a na atmosféře to nic nevylepší.
Ale já to nemyslela špatně. Jasně, že je ideální když můžou běžet soukmenovci. A i tak obdivuji ty, kteří dokáží celý den spravedlivě posuzovat. To jen, že na takový závod s extrémní tratí třeba nebude tolik zájemců od jednotlivých plemen. Možná ani od chrtů. Ale třeba jo a není co řešit.
ad natahování) před vlastním během je pro mě absolutné nereálné, s Ališounem přicházíme na dráhu až těsně před startem a kdo toho blázna tečkovaného viděl, ví proč. Po doběhu odnáším psa a mám co dělat (obvykle mi stejně někdo pomáhá...) Navíc jí stačí vidět jeden běh a už si pamatuje, kudy střapeček půjde…
Na posledních dvou akcích Ali zdokonalila svoji metodu, jak zůstat u střapce (zakousne, zalehne, chytne packama) a když jí chceme odnést, lehne si na střapec na bok a propne nohy, čímžpádem je dost těžké ji odtáhnout. Pokud nám někdo poradí, budu vděčná, už jsme ji zkoušeli odlákat na hračku i na pamlsek, ale střapec je střapec… Vím, že coursing není trénink poslušnosti a nechci ji za to trestat. Ráda bych našla nějaký způsob přijatelný pro nás i pro ni.
ad smečky) myslím, že postavit “ohaří běh” popřípadě udělat lovecký tým s Ájou by mohlo být zajímavé, nevidím v tom ale velký rozdíl - na závodech startujeme úplně stejně
Ještě jsem se chtěla zeptat, jestli by nebylo lepší, kdyby si psi skutečně “terénní” trať vyzkoušeli nejprve sólo a teprve pak v páru. I když mají spolupracovat, je tady určitě větší riziko vzájemné kolize, pokud je náročná trať rozhodí...
)
