S nácvikem přivolání začneme co nejdříve, ihned poté, kdy začne psík spolehlivě reagovat na své jméno. Z počátku bude tento povel pro psa absolutně indiferentní. To znamená, že mu nic neříká. Po vyslovení jména by měl na nás obrátit svou pozornost a v momentě, kdy vyslovíme povel ke mně, by měl psovod změnit svou polohu anebo chování  (psovod se posadí anebo se začne vzdalovat na opačnou stranu). Po příchodu následuje slovní pochvala ták je hodný ke mně, psa hladíme a můžeme mu dát pamlsek. Následně dostane pes povel volno a dáme mu najevo, že už o něj nestojíme.

Správný povel:

Psovod zastaví, otočí se čelem ke psu, zavolá na psa jménem a přidá povel pro přivolání, tedy např. Alíku, ke mně!. Už při vyslovení jména by měl pes živě zareagovat a po povelu by měl okamžitě zanechat dosavadní činnosti a co nejrychleji přiběhnout k psovodovi. Před psovodem by se měl bez dalšího povelu posadit a očekávat další povely.

Zkrácený popis nácviku:

Zavoláme na psa jménem. Pokud vidíme, že pes vnímá, zvoláme povel ke mně. Pokud přijde, dostává velkou pochvalu, pamlsek a povelem volno je propuštěn.

Pokud nepřijde, změníme naši polohu.

1)sedneme si a voláme na psa jménem.

2)pokud nereaguje, volně se dáme do běhu a oslovujeme psa. Štěně se většinou vydá za pánem.

Ve všech těchto případech následuje velká pochvala. Pokud pes nereaguje ani na jméno, nemůžeme cvičit tento ani jiný povel.

Zásady:

- Po povelu ke mně nikdy psa netrestat, ani kdyby jeho příchod trval dlouho.
- Psa přivolat i ve chvílích, kdy jej nepotřebujeme.
- Po přivolání psa propustit povelem volno. Pokud bychom psa přivolávali jen když jej po přivolání připneme na vodítko, ochota přicházet se sníží.
- Zvláště v začátcích se nesnažte psa po přiběhnutí ihned rovnat do předpisové polohy. Důležité je, aby pes přiběhl co nejrychleji a je jedno, jestli se posadí k psovodovu boku anebo zůstane před psovodem stát.
- Pes má pouze jednoho pána. Velmi často se toto těžko dodržuje v bytě, kde psa ovlivňuje více lidí a pes poslouchá všechny a vlastně nikoho.
- Pes má dostatek prostoru pro volný výběh, volný pohyb mu je samozřejmostí. Naučit psa bezprostřední reakci na jméno a povel.
- Nepřivolávat jej (zvláště v počátku) v situacích, kdy předem víme, že výsledek bude nulový.
- Pokud to není opravdu nutné nechodit pro psa.
- Je chybné na psa nesčíslněkrát volat a opakovat povely bez efektního výsledku. Zvykněme si už od začátku vyžadovat od psa na jeden povel jeden výkon.
- Na splnění povelu trváme.

Podrobný popis nácviku:

Psa přivedeme na zahradu, jiné místo, kde nejsou rušivé nebo nebezpečné elementy (jezdící auta, jiní psi…). Necháme ho dostatečně proběhat, očuchat, označkovat. Dříve nebo později k nám pes přiběhne sám. V ten moment jej oslovujeme jménem, hladíme, dáme pamlsek. Klidně ho necháme odběhnout, chováme se tak, jako by nám byl lhostejný. Situace se opakuje.

Nejeví-li pes o nás zájem, začneme po zahradě chodit a sledujeme psa, zda má zájem nás následovat. Když ani nyní pes nezabere, odejdeme ze zahrady a necháme psa určitou dobu o samotě. Po chvíli se na zahradu vrátíme a pes většinou ze zvědavosti přiběhne. Zde je možnost mu podat pamlsek a psa pochválit.

Pes se dostatečně vyběhal, zkusíme ho přivolat. Zavoláme jménem, následuje povel ke mně!. Pes zareaguje a přiběhne - velmi jej pochválíme a okamžitě mu opět dáme povel volno. Jestliže pes na povel nereaguje, chvilku vyčkáme a pak opět povel zopakujeme. Snažíme se, aby povelů bylo co nejméně. Pes si rychle zvykne na opakované povely a nabyde zkušenosti, že stačí přijít třeba až na desátý povel.

Pokud dáme psovi volno, vyhněme se tomu, abychom jej vzápětí přivolávali. Nemějme obavu, že pes uteče. Pes vyrazí a běží dopředu. V klidu jej necháme a pokračujeme v procházce.

Často měníme směr svého pochodu, sledujeme, zda jde za námi. Pes si nás samozřejmě hlídá a má tendenci nás následovat. Pokud pes běží hodně dopředu, odejdeme z cesty a psovi se schováme. Pes zjistí, že je v neznámém prostoru sám, a začne nás hledat. Může kolem nás proběhnout a nevšimnout si nás. Za okamžik připojí k hledání zrakem i svůj čich, který ho dovede k našemu úkrytu. Jakmile vás nalezne, projevte velkou radost a pochvalou nešetřete. V další části vycházky je otáčení psa častější a i vzdálenost od nás se zkrátí. Hru na schovávanou občas zopakujeme, aby si pes pozornost a kontakt s námi upevnil.

Vyhněmě se, po přivolání, připnutí psa na vodítko. Pes rychle pochopí, že jej voláte jen proto, abyste mu omezili pohyb, a jeho ochota přiběhnout na povel by se velmi snížila. Psi, kteří mají takto pokažený počátek nácviku přivolání, sice přiběhnou do blízkosti psovoda, ale zhruba pět kroků před ním se zastaví a odmítají přijít do přímého kontaktu z obavy, aby nebyli připnuti na vodítko. Zrovna tak, nevolejte psa jen, když se nablízku objeví nějaký rušivý podnět. Takoví psi zase dělají to, že se po povelu zastaví a pečlivě prozkoumávají okolí, proč že je to páníček vlastně volá. Pak objeví nablízku psího kamaráda a jsou fuč. Nevolejte psa, pokud vidíte, že se zaměřil na nějaký objekt, a vy máte malou šanci, že přijde. Výsledek by byl nulový, pouze opakujete povely (viz výše).

Přivolání od jiného psa:

Domluva s kamarádem, který má svého psa poslušného, na společnou procházku. Náš pes za druhým uteče. Psi si hrají a po krátké době kolega svého psa přivolá. My zůstáváme ve vzdálenosti, ze které se náš pes vzdálil. Jakmile má kolega svého psa na vodítku, dáme povel pro přivolání a začneme odcházet na opačnou stranu. Náš pes bude ještě chvíli kolem poskakovat, než zjistí, že druhý psík je upoután, a pak upne pozornost na nás. Pokud se tak neděje, musí kamarád dát našemu psovi velmi razantně najevo, že o jeho blízkost nestojí, a klidně fackou přes čumák se jej snažit odehnat. To je moment, kdy našeho psa opětovně přivoláme. Pokud pes přiběhne, velmi jej pochválíme a opět jej pustíme za druhým psem, aby se znovu proběhli. Nenechá-li se náš pes odradit nezájmem kolegy, v klidu si pro něj dojdeme, psa připneme na pevné vodítko a za stálého couvání jej silnými trhy za vodítko a opakováním povelu ke mně! dovedeme až na místo, ze kterého jsme jej volali. Tam psa pochválíme ták je dobře ke mně a už ho ke hře nepustíme.

Při psích hrách svého psa nepřivoláváme. Stejně by nepřišel, a my bychom si zbytečným opakováním povelů zdárně ničili kýžené přivolání. Počkáme, až se psi unaví a přiběhnou sami. V počátcích je dobré vyrazit pouze se dvěma psy, z nichž jeden už má slušnou poslušnost a na přivolání přiběhne i ze hry. Našemu psíkovi pak nic jiného nezbude, než od přivolaného kamaráda přiběhnout k nám. Po krátké pochvale je opět pustíme řádit. Pokud nám pes uteče za stejně neposlušným psem, necháme ho pohrát a po chvílí odcházíme, každý majitel na jinou stranu. Psi se nakonec sami zjistí, že se jim vzdalujete, a vydají se za vámi.

Stejný postup použijeme, když nám pes odbíhá k cizím lidem. Na předem určené trase si rozestavíme pár kamarádů, které pes důvěrně nezná, a pak jdeme na procházku. Pes upne svou pozornost na přicházejícího chodce a běží k němu, ten jej buď naprosto ignoruje anebo, pokud se pes dožaduje pozornosti, velmi nekompromisně od sebe odežene. Pes po krátké době zjistí, že všude je špatně a jen u psovoda dobře, a přestane si cizích lidí všímat. Tuto zásadu samozřejmě trénujeme již od útlého mládí štěněte.

Základní chybou je chodit si pro psa, který neposlechl na povel přivolání. Máme pramalou naději, že psa chytíme, neboť je rychlejší a pohyblivější. Většinou dojde k tomu, že se majitel rozzuří a psa nejúměrně potrestá. Následkem je, že se nás pes bojí. Raději požádáme, aby člověk ke kterému pes přiběhl, psa odehnal. My postupujeme jako v předešlých případech.

Jen v několika málo případech je nezbytné si pro psa, který neposlechl, dojít. Zaprvé, když nám pes uteče za psem, od kterého mu hrozí, že by mohl dostat výprask. Snažte se, aby k takové situaci nikdy nedošlo. Psům to sráží sebevědomí a nepříjemný zážitek z mládí si dlouho pamatují. Zadruhé, pes rozběhne třeba za slepicí a podaří se mu ji chytit. Psa musíme přiměřeně potrestat a naznačit mu, že toto je fuj a to se nesmí nikdy.

Při výchově psa je potřeba zvládnout tři druhy přivolání. Na každé takové přivolání je třeba zvolit jiný povel.

1) Přiblížení psa: Pokud pes na vycházce běhá v takové vzdálenosti, která přesahuje mou představu, krátce hvízdnu a pes se začne ke mně vracet. Jakmile je v takové vzdálenosti, kterou já uznám za vhodnou, přijde povel volno a pes, aniž by ke mně přiběhl, může pokračovat ve volném běhání.

2) Předpisový povel: pes přichází, když chci přivolat psa do bezprostřední vzdálenosti s pozdějším případným předsednutím anebo přímým připojením se k noze psovoda.

3) Ponížený příchod: pes něco provede, s čím já nesouhlasím, a já jej chci pokárat. Zde už příchod nemusí být radostný, ale pes přijít musí. Zvolíme kupříkladu povel pocem v přísnější intonaci. Pes přichází pomalu a neochotně, protože vycítí, že něco provedl a že bude následovat nějaká nepříjemnost.

Popsali jsme si skoro ideální situace nácviku přivolání, neboť jsme začínali se štěnětem. Jiná situace nastává, jestliže získáme staršího psa, který už má své návyky anebo už má přivolání pokaženo. Zde už je nutno postupovat zcela jinými metodami.

Zdokonalení povelu:

Do této doby nám stačilo, že pes po přivolání zanechal dosavadní činnosti a ihned přiběhl. Nyní už vyžadovat, aby se po přiběhnutí před psovoda posadil a díval se mu do očí. Toho lze dosáhnout několika způsoby.

1) Psovod drží v pravé ruce pamlsek, při přibíhání psa zvedá tuto ruku do úrovně svých očí a psovi velí sedni. Pes, chce-li z této krátké vzdálenosti na pamlsek vidět, musípřed psovoda usednout a pak je pochválen a odměněn.

2) Pes přiběhne k psovodovi ze strany, ustoupí psovod o jeden či dva krokydozadu a znovu velí ke mně. Pes popojde za pánem, který mu pravou rukou podloží spodní čelist a levá ruka mírně, po povelu sedni, zatlačí na záď. Lze ustupovat tak dlouho, dokud pes nesedí ve správné poloze před psovodem.

Následujícím povelem by měl být povel k noze. Aby nedocházelo ke stereotypu, necháme psa sedět a sámi psa obejdeme a přiřadíme se k jeho pravému boku. Tím se vyhneme tomu, že pespo chvilce sezení se sám přiřazuje k noze.

Napravení  povelu:

Pokud nesprávnou výchovou docílíme toho, že pes nechce na povel přibíhat, použijeme tzv. stopovačku. Dlouhá asi dvacetimetrová šňůra. Pes má šňůru připnutou na obojku a vláčí ji volně za sebou. Na povel Punťo, ke mně psovod šňůru uchopí a trhne směrem k sobě. Trhnutí musí být natolik intenzivní, aby psovi dostatečně připomnělo, že je třeba zanechat hraní a následovat psovoda.

Mnozí psi si velmi rychle osvojí, že jakmile jsou na šňůře, tak musejí chodit jako hodinky, ale jen ji psovod odepne, už jsou nepolapitelní jako vítr. Proto šňůra nesmí být odepínána, ale jen pomalu zkracována, až jí pes nosí na obojku třeba jen metr.

Dokud přivolání není precizní, nelze polevit. Neochota k přivolání vždy signalizuje, že pes nemá s psovodem vypracován správný kontakt. Pro psovoda je to povel k zařazení více vycházek s maximálně přitažlivou náplní pro psa. Někdy tyto vycházky zcela nahradí šňůru. Jindy to může být nedostatek respektu. Pes se nesmí psovoda bát, to by byla neodpustitelná chyba, ale musí jej respektovat jako vůdce smečky. Psovod se nemusí obávat psa spravedlivě potrestat za neposlušnost.